Patek, prislib plazoveho dne se meni v plan tury na 'Cascade de Anglais'. Projevuje se moje povaha neprilis touzici po zmenach, predevsim po otravnem snu, ve kterem se mi znovu opakuje nejaky ten nepekny studijni zazitek. V duchu jsem nepricetna, zklamana a vetsinou drobnosti podrazdena, navenek se vsak snazim pusobit prirozene optimisticky. Vydrzi mi to cestu autem a pak mozna obcas zbytecne nahlas reaguji na vse, co se vymyka planu. Cesta, ktera mela vest lesem a byt pozvolna me drazdi pravym opakem. Nakonec to ale opravdu neni uplne nejhorsi a ja dostavam chut v blizkosti horskeho potoka zase ponekud horolezcit.
Hledame soukromejsi tunku a tak lezeme cim dal tim vys. Nakonec se usazujeme a zkousime ledovou horskou vodu. Slunicko nas krasne susi, ale brzy ztracime touhu po jeho spalujicim zaru.
Odchazime po GR20ce s prislibem navstevy potoka v Corte. Po ceste zpet k autu jiz podruhe mijime roztomilou zriceninu jakesi 'Fort', podruhe bez znamky povsimnuti. Jiste lasce k temto malym stavbickam ale tentokrat neodolam. Byla by skoda jit kolem a nedotkout se teto krasy zblizka. Opoustim tedy spechajici skupinu s fotakem v ruce a ocitam se 'uvnitr' stareho stavitelstvi. Uvnitr ze 2/3 rozpadle veze na me ziraji dva visici schody puvodniho tociteho schodiste. Jsem tim v jistem smyslu okouzlena a jsem nakonec velmi rada, ze me sem touha privedla a ja dala turistum vale.
V Casinu pak tedy nakupujeme jen trvanlive potraviny a vyrazime zpet do pereji. Moje spatna nalada dosahuje vrcholu ve chvili, kdy se pokousime prejit rozboureny potok za nasimi spoludovolenkari. Ja vsak citim nasi mensi nezdatnost a nevidim duvod riskovat ztratu nasich elektronickych pristroju. Ve stresove situaci me napadaji jen same depresivni myslenky. Chut jit do vody me tedy prechazi a ja se taktrochu utapim v tech myslenkach. Snazim se se uklidnit, Lukas navstevuje prelidnenou tunku a Honza s Martinou si uzivaji vybojovaneho soukromi. Abych se uklidnila jeste vice, vlezam do proudu vody jakozto prirodni virivky.
Je to pryc, jde se domu. Po nalezeni parkovaciho mista, jehoz hledani je den ode dne obtiznejsi, se zastavujeme u vylohy Canyoningoveho centra. Tentokrat ho dokonce i navstivime, nebot pry dovolena na Corsice nemuze byt to ono bez vyzkouseni tohoto 'narodniho sportu'. Lukasovi se do toho od zacatku nechce, ale nase adrenalinovejsi polovina objednava 4 osoby prakticky bez ptani. Nezbyva nez doufat, ze do toho Lukas nakonec opravdu pujde. Spatna nalada se tak presouva na nej, meho mileho netouziciho po tomto nepochopitelnem a zbytecnem 'adrenalinu'. Stavujeme se na pizze U Valentinu a ve meste je veselo. Na kazdem rohu nejaci hudebnici. Kazdy patek zde totiz probiha Shopping de Nuit. Obchody otevreny az do pulnoci a vsude se slavi. Deti pobihaji po ulici, strikaji po sobe prapodivnymi spreji, bary jsou plne veselych lidi. Nakonec i my podlehneme atmosfere a chceme vyzkouset (pry) nejakou mistni specialitu Limoncello. Citronovy, opravdu velmi sladky alkohol. Nikdy vice;---)
Žádné komentáře:
Okomentovat